básně ze šuplíku

Stromu

Nač se chceš ptát?

Na nic

jsem tu jen tak

Mohu se u tebe schoulit

opřít se o tebe?

Ano,

můžeš tu být

Jsem vším tím kolem

a jen jsem

V hlavě ticho

v srdci klid

Dotýkám se tě s pokorou

jemně tě hladím

Stromy spřízněné duše jsou

BO...

Půlměsíc kdosi nakřivo střih.

Snad krejčí bláznivý,

snad básník co nenašel rým,

co v noci měsíční hledal múzu..

Hledal a nenašel.

Múzy a víly jsou vzácným zbožím.

Nemyslím, že pochopí to svět.

Není třeba nic dokladovat,

provádět sčítání, evidovat.

Jsou reálné a přece ze sna.

Je škoda, že někteří

je vedle sebe trpí

jen ze soucitu.

A ony to ví...

Mohly by ten jejich prázdný život rozsvítit.

Mohly by jim dát nepoznané štěstí..

Vždy nakonec vlny reality odnesou

jejich mrtvá motýlí těla.

Ubývá víl, jsou ohroženým druhem...

múzy jsou na vymření.

Ale já stále věřím na víly!

Prosím, Malá mořská vílo,

neber na sebe ten nůž.

Rusalko,

nechoď za čarodějnicí pro lektvar,

Rokytko,

neber si ten prstýnek

Vltavská vílo,

nechtěj poznat lidi,

Jezinky

neklepejte u Smolíčka...

nemá to cenu!

Samy to víte, cítíte to..

už dávno 

Domov

Domov je tam

kde duši mám

a ta létá

Je to léta

co jsem ji žila

tak samozřejmě

jako dech

Pak na křídlech

a v kůži své

zas jsem byla

male milá

A dnes toužím

po svém Doma

co mám

Na dosah

Divoká

Jde se mnou

každý den

ta krásná, divoká,

svá

Stačí tichý ptačí sten

a kočičí protažení

slunce v červáncích

motýl v letu

a se mnou je tu

Pláču

taková je to síla

Líto

že jsem ji opustila

Hlásím

Stále tady je

slunce, světlo, naděje

Vnímám to tak

že se nic neděje

když hlava neuvěří

a oči se zaměří

na tu krásu krás

Pak není nikdo

kdo by v našich srdcích

zhas

Chci

Chci se jen tak

procházet

prohlížet si svět

nic nemuset

Jen být

Kvítek

V ruce drobný kaštanový květ

ještě mi nejde přemýšlet

Tak v hlavě prázdno

v duši klid

mohu si teď zabásnit

Tři kvítky ve třech barvách

leží na dlani

Chundelaté, 

jak s dětmi snídání

S pestíky vzhůru jak

můj let

Už není třeba přežít 

můžu se rozletět

Prší

Kapky pleskají 

do duhy deštníku

a na chodníku

se právě konají

hlemýždí závody

Co je jim do vody

Ten hnědý vyhrává

o oči

Svět se dál točí

Diváci ptáci netleskají

ač křídla k tomu mají

jen choulí se

 a s lampou tvoří

mokré sousoší

Nebe i lidé oblékli šedou

Někam jedou

A mně

je do úsměvu

Tma

Duše stromů

už odlétly Domů

a kolem je tma

Ztracená

se cítím

Tím

že jsem je nebránila

Vím

nic bych neuhájila

ale zkusit měla

Zas necelá

smutná

rozlobená

kolem jen

enviromentální tma

Strach

Šest písmen

co nade mnou

mají moc

Když dám ji

přejdu na bezmoc

Čím je mi strach

Proč ho mám

když jej nechci

nehledám?

Smích, Ticho, Radost, Aqua (Voda), Cesta, Hra

Takhle jsem

strachu strach

ukradla

Múza

Stále znova začínám

Tak to mám

Za chvíli den vstává

miluju to i nemám ráda

když s nocí tvořím

a příběh pokulhává

Pak nervozita prstů

touží po odvetě

Je to o jedné jediné

poctivé větě

V letní noci tmavé

jako kafe

říkám tiše

a zarputile

Jen počkej světe!

Krtci a ptáci 

V  modrém ránu

trochu sama 

s myšlenkama

Drápky černobílé

ještě cítím na kůži

Nic si nedlužím

Jen ještě trochu spánku

Asi jsem bláznivá

když se na mne i auto usmívá

Borovice u brány

nemohou k sobě

natahují dlaně

Dívám se na ně

 a ve fantazii vidím

pokračování toho děje

Město řve sirénami

a my?

Zpozorníme

Krtci s ptáky

neřeší naše malé války

Dál ryjou čumáčkem v zemi 

a létají

naše divnosti nemají

Nechtějí měnit role

Berou co je

a vlastně

jen já je cpu

do téhleté básně

Nemohu být

Nemohu být bez objetí

zbývají mi kočky a děti

Nemohu být bez pohlazení

jenže co to mění

Nemohu být bez políbení

smutno je mi

Cítím se sama

ne žena, ještě máma

Tak sama

Nemohu být

a jsem

Město

Šedivý den vítá mé oči

Za krásou podzimu zase se točím

Tramvaj spáčů i štěbetálků

odměřuje krátkou dálku

Vše je v detailu

Rudý strom

Měkká houpavost ženského těla

Staccatto ptačích křídel

Kytky na kalhotách

Nahý strom na sídlišti

Jsem v mraveništi

V hlavě píseň...

Čekám

Čekám na sny lítací

pořád se nevrací

ke mně

Udělat ten krok

jemně

Jak motýl

letět krajinou

nebát se zahynout

když mám

polámaná křídla