
Krajinou duše
Maluji obrazy
Obrazy. Většinou akvarely a kvaše na barevném kartonu. Občas dojde i na koláž. Promítám do nich svůj svět, Svou... krajinu duše.
Krajina duše
a v ní
jsem já
nevinná a čistá
jak dítě
co když zří tě
k tobě běží
nezáleží
kým si myslíš
že jsi
krajina duše
to ví
Fotím přírodu
Píšu
Má podivná múza. Kráska dlouhých vlasů a rozevlátých říz. Někdy tak nepolapitelná, čekaná, vyhlížená, se pak z čistajasna ke mě nastěhuje, jako letitá tchýně. Rozloží se mi v křesle, nožky dá na stůl a zavelí: "Tak jdem na to!" A to je pak takový vítr, že nevím, jestli vzít do ruky dříve pero, štětec, jehlu, vybalit paličky, vzít nůžky, kleště, nebo sednout ke klávesnici. Je prostě bláznivá a rozlítaná, oslnivá, vášnivá. Zároveň tichá, moudrá, vtipná. Úplně jinak než já. Když je z doslechu, sedám někdy tvrdošíjně ke stojanu, nebo beru papír a pero. Zkouším to. A je to jen dětský náčrt, pouze změť slov beze smyslu. Nakoukne, ušklíbne se a foukne mi do tváře, až mne to přilepí k opěradlu židle.. a už to jede, už to fičí! Básně dostanou vzlet, povídky neobvyklá slovní spojení, malba nápad a drobné tvoření jde úplně samo. Takže přijde pokora, radost z propojení a já na holý pupek slibuji, že už nikdy.. a přiznávám, že bez té bláznivky to prostě nepůjde. Miluju ji.
